Stál s rukama za zády a zády k místnosti. Vypadal, že zamyšleně kouká z okna, ale oči měl zavřené. Na rtech mu visel úlevný úsměv, v hlavě měl čisto a vymeteno. Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře. Někdo vhlédl dovnitř.

"Můžu dál?"

Nedostal odpověď a tak tedy po špičkách a pokorně vkouzl do dveří, aby náhodou větším závanem vzduchu nebo rychlejším pohybem dveří nevyplašil to hutné napětí, které tu poslední dobou opanovalo veškeré jsoucno. Dveře tiše zaklapl a stoupl si doprostřed místnosti. Chvíli tiše stál.

"Em..." polkl potom naprázdno, když se nic nedělo.

"Nerad bych tě rušil..." začal, ale hned zjistil, že mu došla slova. Rušil v čem? Ve vynalézání? V brainstormingu? V pochodování po místnosti? Už si pořádně ani nepamatoval, proč tohle celé začalo. Ten u okna otevřel oči a otočil se. Jeho úsměv se nyní zvětšil a protáhl.

"Už není od čeho," řekl mu a úleva mu z obličeje nyní přímo čišela. "Přišel jsem na to."

Ukázal na stůl stojící mezi nimi dvěma. Na něm ležela menší krabička zabalená v hnědém papíru a omotaná režnou nití.

Příchozí se na balíček nejistě zadíval. Poslední dny byly opravdu náročné. Ta nejistota, změny nálad a nesmyslné potřeby, které z tohoto pokoje vycházely, se už pomalu nedaly zvládat. Opravdu je už konec? Tomu se těžko věřilo. Z jeho zaraženého výrazu to nejspíš bylo jasné a tak musel ten u okna přejít ke stolu a balíček k němu o trochu přisunout.

"Nestůj tu takhle a otevři to. Chci vědět, co na to řekneš."

Ten u dveří sebou trhl, když mu došlo, že se to skutečně děje. Až teď se začal opravdu usmívat.

"Ty to myslíš vážně," řekl potom a přistoupil ke stolu. Lačně začal rozvazovat nit. "Díky bohu. Musim ti říct, že tohle bylo vážně náročný období..."

Když měl rozvázáno, postupně se jal trhat navrstvené papíry. Pomalu odhaloval dřevěnou krabičku.

"... chvílema jsem o tebe měl strach. V noci jsi nespal, přes den jsi nejedl..."

Víčko dřevěné krabičky bylo zabezpečené dvěma gumičkami. Po roztrhání všech balících papírů teď jednu gumičku přetrhl a druhou odpálil kamsi do místnosti. Ruce se mu samou nedočkavostí klepaly. Ten u okna ho zapáleně pozoroval a s každým necitelným zásahem do pečlivě zabaleného balíčku mu lehce cuklo v koutcích.

"... já vim, že jsi perfekcionista a potřebuješ mít všechno dokonalý, ale někdy je potřeba už říct dost, tahle je to..."

"Připraveno spatřit světlo světa?" řekl ten u okna téměř pobožně. Krabička byla otevřená. Světlo světa spatřil malý zápisník sešitý dohromady zlatou nití. Byl tak akorát do ruky. Jeho rohy byly sestřižené do lehkého zaoblení, měl pevnou vazbu a uvnitř popstaných spoustu stránek. Vypadal jako jakési minimalistické vydání Písma svatého.

Na jeho obálce byla uprostřed zlatým písmem vyražena malinká římská číslice "I.".

Tomu u dveří lehce poklesla ramena. Ten u okna ho propichoval nedočkavým pohledem. V místnosti zavládlo ticho.

Ještě chvíli si zápisník prohlížel, přehazoval ho z ruky do ruky, listoval jím, koukal na něj z boku i zezadu...

"Co se děje?" vyhrkl potom ten u okna a začal přecházet po místnosti sem a tam. "Není to ono, žejo? Já věděl, že to nebude ono. Moc zlata? Je tam moc zlata, to je jasný. Nebo málo zlata? Mělo by to být zlatější...?"

Ten u dveří až teď vzhlédl od zápisníku a začal ho rychle uklidňovat.

"To ne, to ne. Zlatá jako barva je samozřejmě v pohodě. Spousta věcí je zlatých a lidi to maj rádi!"

"Jo? Co třeba?"

"Třebaa… Třeba třeba… No kostely? Ne, kostely nejsou dobrej příklad... Třeba zlatý hodinky! Jo, zlatý hodinky maj lidi rádi, ne? Každej by chtěl zlatý hodinky."

"Takže ta zlatá byl dobrej nápad?"

"Nooo… To je otázka. Zlatá by sama o sobě asi nevadila. Ale víš, v kombinaci s tou bílou?"

"Co je na zlatý s bílou špatnýho? Značí to duchovní čistotu, osvícení. Číslo jedna zase začátek nové cesty, vstup do nového světa. Víš, jak jsme se bavili o tom portálu, místu ke spočinutí, zápisník je jakože nepopsaný list každého našeho čtenáře, do kterého se zapíšeme moudrostí, kterou jim..."

"Já ti rozumim, chápu kam tím míříš, ale chtěli jsme udělat náboženskou platformu? Záměr byl vytvořit místo pro odpočinek od shonu běžného světa. Ne motlitební knížku. Místo pro příběhy, literaturu, slova všeho druhu..."

"Slovo Boží...?" vydal ze sebe ten u okna a už když to řekl, došlo mu, jak usedle a staře to od něj zní.

Chvíli na sebe zírali.

"Dobře," řekl potom ten u okna. "Zlatá tam nebude."

"Ale bílá tam být může!" řekl ten u dveří.

"Jo, bílá tam být může, to je pravda. Nepopsaný list...?"

"... je začátkem každého dobrého příběhu," doplnil ho ten u dveří. "To mi nepřijde špatný. A hele... Můžu?"

Vytáhl z šuplíku tužku a pár zvýrazňovačů. Ten u okna mu pokynul rukou na znamení, že teď už je stejně všechno jedno.

Žlutá a zelená barva zaplnila prvních několik stránek. Rigidní texty vyražené na stránky zápisníku patkovým písmem prastarého psacího stroje doplnily rozlítané křiklavé poznámky, čáry a škrtance. Během několika minut se ze zbožně vypadajícího sešitu stalo něco podobného pracovnímu listu.

"Taaak... Konečně tam je trocha života. Bez urážky," řekl ten u dveří. Druhý na jeho práci koukal s lehkým znechucením ale také s lehkým zájmem. Takhle odvážně se on do tvorby nikdy pustit neuměl. Na stole, na vrstvách rozervaného papíru a na spodní straně vzhůru nohama postavené dřevěné krabičky ležel původně čistě bílý zápisník, který byl nyní pokreslený od začátku až do konce barevnými čmáranicemi.

Oba na své společné dílo koukali a čím déle před nimi leželo, tím více se jim líbilo. Věděli, že jeden bez druhého by nezvládli vytvořit nic. Podívali se na sebe a spokojeně pokývali hlavami.

"Teď už je to kompletní," spokojeně se usmál ten u okna. Ten u dveří kývl hlavou.

"Máme hotovo," dodal.

"Ještě ale zbývá vymyslet, jak se to bude celé jmenovat."

Na chvilku se zamysleli.

"A co kdybychom tomu říkali Prázný list?" zeptal se ten u dveří najednou.

"Vždyť je to všechno jenom ne prázný list," zasmál se ten u okna.

"Ne tak uplně. Ať už popíšem stovky papírů, vždycky na nás bude čekat další prázdný list..."

"... který je začátkem dalšího dobrého příběhu," doplnil ho ten u okna.

Ten u dveří vzal tužku a na obal zápisníku k římské "I" dopsal: "PRÁZDNÝ LIST"