Topím
se v neutěšenosti a potím
ze sebe něco jantarového
a protože ta trhlina
ze které se to celé šklebí ven
je stále větší a větší
smolím tu na kousek papíru 

o lavičku vedle na sebe křičí pánové
co měli dneska víc piv než rozumu
do kapsy jsem si utrhl jeden list
z mé oblíbené knížky
tak teď přišel vhod
a víc nepotřebuju

mám toho tak akorát dost

rackové nad řekou
opisují dokonalé osmičky
vrací se s řehotem na stejná místa
najíst se
lítat
spát
lítat
najíst se
vrací se s řehotem na stejná místa 

jen my si to věčně komplikujem 

o lavičku vedle se pánové točí
mezi vztekem a odhodlaností
odhodlaností a nepochopením
nepochopením a odmítáním
a já je nemám co soudit
jsem pár kroků dál
topím se v neutěšenosti
potím ze sebe cosi medově lepivého
z té vší smůly
co jsem někde po cestě vyšlápl