Po úbočích hor

Kopců

Pískovcových skal

Ledových štítů

Obroušených obav

Něh

Pokusů

Snů

Zrcadel

Skleniček

Zlomených židlí

Zatuchlých sklepů

Popelu a sazí

Podkroví s prachem a holubím peřím

Mokrých tašek

Košíků

Peněženek a řetízků

Vysypaných batohů

Prasklých zářivek

Špinavých rohů

Zavřených krámů

Ranních znavených návratů

Prázdných dnů

Nerozhodných večerů

Půlnočních procházek

Neviditelných zákoutí

Upřímností

Tajností

Společných neshod

Nezúčastněných hvězd

Ztracených a odložených tabáků

Pošlapaných nadějí

Zpřetrhaných snů

Odložených lopat

Koleček jílu a vápna

Osamělých kamenů

Ovocných sadů

Záhonků

Lesů

Kopců

Po úbočích hor

Tlačí si cestu veliká voda

Která s sebou bere kameny, trhá pařezy i s kořeny, reje do hlíny a děsí ptáky, do širokého okolí křičí, že semele všechno, na co narazí, až se z toho obrací mraky naruby a ostražitě couvá měsíc.

Rachot a sípění se odráží od okolních výčnělků. Až dozní, ptáci si postaví nová hnízda a jeleni se vrátí zpátky domů. Poprvé po dlouhé době bude čistá noc. Hvězdy se konečně zklidní a přestanou se klepat.

Vzduch se vyčistí