Od pravěku do soumraku lidstva

Nás dělí jediný lusknutí prstů 

Stejně jako každý den od probuzení do usnutí

Netrvá déle než mrknutí oka

Od puberty k prvnímu lupnutí v kloubech

Tak proč má smysl se snažit

Ohýbat hmotu 

Pachtit se hlínou 

Když po nás zbyde tak maximálně několik zaprášených cestiček

Vrytých do zčernalých zkamenělin

Hluboko pod povrchem země