Některý věci nejsou tvoje
Rodiče, názory, zvyky
Tak na ně něšahej

“A je to tak správně,” řekl by nesmělý pán ve frontě u Antonína potom, co ti vykoupil všechny čokorolky. “Už teď si žijete nad poměry.”

Než jsem se prokousal tím houštníkem, ze kterýho byla srostlá tahle noc, musel jsem se párkrát zastavit a nabrat síly. Narazil jsem na spoustu věcí, co mi stály v cestě. Věcí, co nebyly moje.

A ty zkratky
Co jsou vlastně delší
Za to horší cesta
Ha ha
A ještě po cestě párkrát zapomenout, proč jsem vlastně šel tudy
A vracet se
Abych pak začínal zase od znova
Na to by člověk potřeboval bejt vyspalej

A to si žiju nad poměry

Potkal jsem kluka, kterej i několik týdnů nezamhouří oči. Prostě leží a kouká do stropu. Pak vstane a jde do práce.

Potkal jsem pani, co měla tolik špíny v duši, že tím zvládla otrávit celej fesťák. Nepřestala o tom mluvit celou noc. Ráno ji odvezla záchranka se slepákem.

Kudy že to mám jít?
Tady asi doprava, co?

Je vlastně spousta věcí, co nejsou moje
Mám celou noc na to je vyjmenovat

Babiččina nemoc
Postupně nám mizí před očima
Kdo ví, jak moc si za to může sama

Moje kočka posedlá mazlením
Jako koťátko přišla o mámu a od tý doby je závislá na mě

Veřejný bagatelizování fašismu ve společnosti

Vařený žáby

Hnědý slimáci, co se za posledních 30 let přemnožili

Šneci, co můžou odkudkoliv spadnout a rozbít si ulitu

Miliony lidí bez domova

Takový horko v Indii, že nefunguje elektřina

Ještě si nežiju nad poměry
Nemám ve špajzu dostatek konzerv

Už jsem tu zase, co?
Zas na začátku
Stačí pár věcí, co nejsou moje
Pár věcí, na kterých mi záleží

“A ty jsou ze všeho nejlepší,” řekl by nesmělý pán v Antonínovi, kdybyste se ho zeptali na jeho výběr. “Ale moc se tím netrapte a berte, co je v nabídce.”

Moc se tím netrápím.
A na věci, co nejsou moje, přestávám šahat
Obzor se už pomalu barví
Houštník ustupuje
Tak holt asi vstanu a půjdu do práce
Přecejenom mám svejch starostí dost

Žiju si nad poměry